Já jsem opravdu hodně společenská mám ráda, když mohu třeba jít se svými přáteli někam za zábavou nebo třeba i na diskotéku anebo na různé hudební festivaly. Ale řeknu vám, že tohle je opravdu perfektní volba, když vlastně máte dobrou společnost lidí. Když máte perfektní kamarády a také dobrou společnost a kolegy ve svém zaměstnání. Protože je potom opravdu velice smutné. Pokud máte třeba kamarády, kteří na vás kašlou anebo kolegy v zaměstnání, kteří vás štvou a kde se třeba pomlouváte a urážíte navzájem? Pokud by tohle bylo ve svém zaměstnání, tak já si myslím, že by měl opravdu zasáhnout váš šéf.

Nebo jiný váš nadřízený mě by se tohle vůbec nelíbilo. Jsem opravdu hodný a přívětivý společenský člověk. Proto bych tohle také očekávala od těch ostatních lidí. Jenomže ne, někdy tohle funguje, a ne vždy to ale jde. Ne vždycky se vám tohle podaří. Proto je velice důležité, abyste pochopili, že práce a dobrá společnost vlastně je velice důležitá. Kdyby nebylo mě, tak bych asi potom také v zaměstnání musela udělat nějaké reformy. A to takové, že by se zaměstnanci nemohli urážet navzájem a tak podobně. Protože znám některé lidi, kteří mají takové zaměstnání, kde se jim vůbec nelíbí.

Vy si možná říkáte, že by potom měli změnit zaměstnání. Ale někdy to není tak úplně jednoduché. Třeba mají v tom zaměstnání tak vysoký plat, že kdyby šli do jiné práce, tak by tam měli třeba o několik% méně platu. A třeba někteří lidé si to vůbec nemohou dovolit. Třeba splácí leasing nebo hypotéku a tak podobně. A kdyby potom měli nižší plat, tak by to potom nezvládali splácet. Anebo třeba mají také různé účty a nebo spoření a k tomu také samozřejmě potřebují peníze. Já sama jsem si řekla, že kdybych měla méně peněz, že bych se musela opravdu hodně uskromnit. A to jenom kvůli tomu, že bych třeba v zaměstnání měla špatné kolegy anebo špatnou společnost lidí kolem sebe. 

Kdybychom třeba my Češi byli jeden jako druhý, fungovala by naše společnost možná i dokonale. Všichni bychom stejně smýšleli, všichni bychom se úplně stejně chovali a stejně mluvili, vyznávali bychom stejné hodnoty. A pokud by nešlo o hodnoty zavrženíhodné, klapalo by nám to tu.

Jenže lidé stejní nebývají. Ani když patří k jediné malé rodině, o společnosti početné jako stát už ani nemluvě. Každý jsme jiný. A to pak přináší i problémy. Což je vám jistě v mnoha situacích dobře známo.

Vezměme si takové politiky. Kdyby hlásali a dělali všichni totéž, snadno by nalézali společnou řeč a prosazovali své zájmy a snad i zájmy svých voličů. Přicházeli by se stejnými návrhy a jednomyslně je bez diskusí schvalovali a dílo by jim šlo od ruky. Ale oni stejní nejsou. Každý hájí zájmy někoho jiného, každý tíhne k jiné politické orientaci, a to se pak shoda hledá jenom obtížně. Jak to vídáme. My prostí ostatní lidé nejsme ale rozhodně jiní. I nám jde možná o blaho všech, ale logicky v první řadě o to naše vlastní. Někdo tak chce svobodu podnikání a ignoruje zájmy těch, kdo na to nemají, jiný by zase chtěl, aby ho i nezaslouženě živil stát a nechce ustoupit ani o píď.

Někdo by spolupracoval s východem a jiný se západem, někdo má rád jednoho a nemá rád druhého jedince stejně jako skupinu lidí. Někdo žije skoro asketicky a nic mu neschází, zatímco jiný nemá nikdy dost, lišíme se i v náboženském vyznání, i v názoru na cokoliv, co nás jenom napadne. Ovšem když už žijeme jako český národ na společném území, kde navíc není příliš prostoru a tudíž se nemůžeme jednoduše od ostatních distancovat, měli bychom se umět i nějak rozumně dohodnout. Ne že bude jenom po mém nebo jenom po vašem. Neměli bychom názory ostatních ignorovat a nedat jim šanci to dobré prosadit. Bez toho, že bychom se cítili jako jejich otroci. Protože by měl mít každý člen společnosti takovou váhu, jakou si zaslouží. A neměl by se považovat za outsidera, kterého jeho společnost nechce ve svých řadách.

Máte je rádi různé společenské akce. Jako například plesy a podobně. Já ano já plesy a další společenské akce. Opravdu mám ráda? A také je velice často vyhledávám. Sama jsem si řekla, že bych vlastně také mohla udělat nějakou akci. Nějakou krásnou velkou společenskou párty? Naštěstí máme opravdu velikou zahradu. Takže jsem si řekla, že by tato akce mohla být i na zahradě. Na zahradě děláme hlavně dětské párty. Různé dětské oslavy a zábavy. A tak jsem si řekla, že když i děti se tam baví, že by se mohly také bavit dospělí. Nebo vlastně kdokoliv jiný. Myslím si, že je hodně lidí, kteří vyhledávají společnost různé společenské akce a zábavy.

A tak jsem se s bratrem domluvila. Protože zahrada je mého bratra a moje. A tak se vždycky raději zeptám, jestli můžu udělat nějakou akci? Protože co kdyby si tam bratra dovezl přítelkyni? To by asi potom nechtěl, aby tam měl nějaký rámus z naší oslavy. Na příští víkend jsem se tedy s bratrem domluvila. Domluvili jsme se, že uděláme na zahradě nějakou velikou akci. Že si každý pozve deset lidí. Plus nějaké děti? Děti nepočítáme. Protože chceme, aby tam byla opravdu veliká zábava. K nám na zahradu jsme také sehnali nafukovací skákací hrad. A to je samozřejmě pro děti.

Proč je pro dospělí, máme šipky a také potom deskové hry a karty. Protože si myslím, že zábava bude opravdu v plném proudu. Bratr říkal, že se stará o nápoje. A já se zase postarám o jídlo. Myslím si, že opravdu hodně lidí, kteří také dělají různé společenské akce. Jsou dokonce lidé, kteří zase ale nemají vůbec rádi žádné společenské akce. Tohle mě přijde jako docela líto. Protože si myslím, že člověk by se měl bavit. Když se člověk nebaví, tak je to potom smutné. Například já si nedokážu představit, že bych měsíc nikde nebyla. S kamarádkami také chodíme na různé společenské akce.