Neprofesionální vztahy

25. 12. 2023 Vztahy

Když se řeknou vztahy, tak co si pod tím představíte? Samozřejmě, že asi si každý představí v první řadě lidské vztahy, a to včetně mě. I já si představím hned lidské vztahy, ale není to hlavně kvůli tomu, že prožívám také pěkné lidské a rodinné vztahy, ale je to taky hlavně kvůli tomu, že jiné vztahy neznám. Možná také ještě pracovní vztahy. A povím vám, že když máte opravdu špatné pracovní profesionální vztahy, tak je to potom opravdu hodně smutné. Mnoho lidí potom v takovém zaměstnání ani nevydrží. Abych se přiznala, tak já už jsem zažila dvakrát takové špatné vztahy v zaměstnání.

Byla to taková mladá firma a já jsem do této firmy nastoupila asi o dva roky později a tam už byl takový kolektiv mladých holek, takže samozřejmě, že asi dalšího vetřelce, další novou holku asi v zaměstnání nechtěli. Bylo tam celkem osm dívek mladých, maximálně třicetiletých dívek. Mě také bylo kolem třiceti let a řekla jsem si, že to bude opravdu perfektní kolektiv. Chtěla jsem se s každým bavit, donesla jsem bonboniéru a také nealkoholické víno, že si potom po práci dáme. No, holky si samozřejmě daly, ale stále jsem viděla, jak si za zády o mě šuškají anebo se stále něčemu smějí. Nechala jsem to, protože jsem si řekla, že jsem tady nová, tak asi si mě chtějí oťukat.

Jenomže když tohle trvalo i půl roku, tak už jsem zbystřila. Opravdu hodně mi to vadilo. Takovéto pracovní vztahy bych rozhodně nechtěla, proto jsem řekla svému zaměstnavateli, že odejdu. Samozřejmě, že jsem je nenapráskala a neříkala jsem ani pravý důvod. Řekla jsem mu, že jsem našla něco jiného. A pan zaměstnavatel se docela tomu divil, ale jak jsem na ně viděla, tak asi něco tušil, protože potom jsem ho viděla, jak se bavil s holkami ze zaměstnání, s mými kolegyněmi, tedy s bývalými kolegyněmi. Asi už to nebyl jediný případ, kdy nějaká nová zaměstnankyně odešla. Pan zaměstnavatel, náš šéf asi věděl, že je to tam takové docela neprofesionální.

Zahrada pro zvířata

8. 12. 2023 Zahrada a dům

Moje maminka říkala, že když byla mladá, že u nich doma na vesnici měli opravdu krásnou a velikou zahradu, protože její tatínek, můj dědeček choval králíky. A tak potřebovali velikou zahradu, kde také děda sekal trávu králíkům a potom také sušil seno. Moje maminka mi říkala, že zahrada byla opravdu tak veliká, že sena na zimu vždycky měli opravdu dostatek, že prý stačil jeden nebo dva měsíce, kdy sekal dědeček s babičkou trávu a maminka jim jako dítě u toho pomáhala a potom prý měli na celou zimu vystaráno. Prý měli tolik sena, že to už stačilo i pro dvacet králíků na celou zimu, takže té trávy a tohle sena musela být opravdu veliká várka.

Také dědeček říkal, že když ještě chodil pracovat na pole, tak tam taky sbíral kukuřici. Tohle měl dědeček všechno povolené. I když mnoho lidí si myslelo, že dědeček to prý dělá potají a že to krade, takže dědeček potom všem ukázal, že má povolení, že si může brát zbytky kukuřice z pole a brát si ji k sobě domů pro zvířata. Ale abych se vrátila zpátky k zahradě. Znám také některé lidi, kteří třeba opravdu mají velikou zahradu, ale vůbec se o zahradu nestarají. To potom vypadá opravdu divně. Mně se tohle nelíbí, proto jsem řekla kamarádce, proč si pořizovala chatu se zahradou, když tam jezdí jenom, tak párkrát za rok.

Ona říkala, že to má jenom rekreačně, jenomže ona vždycky, když přijede na zahradu, tak si poseká jenom kousek zahrady, aby se tam dostala, aby se dostala k chatě a potom, aby tam mohla grilovat nebo se opalovat. Ale zbytek zahrady nechává úplně jako prales, zbytek zahrady je úplně zarostlý, vůbec nechápu, proč kamarádka to takhle má. Já si myslím, že zbytečně vyhodila několik tisíc, protože kdyby si tohle nepořizovala nebo kdyby si koupila jenom nějakou malou chatku s malou zahradou, tak by udělala lépe, ušetřila by peníze a také by určitě její chata a zahrada vypadaly lépe, protože takhle to vůbec neseká. Kamarádce jsem řekla, jestli si nechce třeba pozvat nějakého zahradníka. Nechce. Nebude utrácet.

Školství kdysi a dnes

8. 12. 2023 Vzdělání

Když jsme my chodili do školy, bylo tu mnohé docela jiné než dnes. V něčem lepší, v něčem horší, to podle toho, jak to kdo vnímá.

Na základní škole jsme se neučili povinně angličtinu jako dnes, nýbrž ruštinu. Inu, Sovětský svaz byl oficiálně naším velkým přítelem a my jsme mu tímto museli projevovat vděk. A učili jsme se pochopitelně nejen tuto řeč, kterou většina z nás nikdy v praxi nepoužila a časem ji zase zapomněla, ale třeba i jména ministrů naší vlády. Což prý mělo smysl, protože se tito obměňovali jen velice zřídka, vesměs jen když někdo z nich umřel. Prostě šlo hlavně o ‚nalejvárnu‘ spojenou s notnou dávkou ideologie. Na všech základních školách se povinně učilo totéž, což nám dávalo podobné podmínky před přijímacími zkouškami na střední školy, a současně to bylo sítem, které už v onom útlém věku rozhodovalo o tom, kdo se kam dostane. A kdo na to neměl, byl prostě poslán do zvláštní školy. Žádní asistenti a úlevy.

Na gymnázia a pár dalších elitních škol už se dostaly jen ty vyložené studijní typy. Průměr známek na posledním vysvědčení ze základní školy horší než 1,5 znamenal skoro jistou ztrátu nadějí dostat se na gympl, a aby byla naděje se tam dostat, přijímali rodiče dětí často před přijímacími zkouškami nejrůznější veřejné funkce a tlačili nás do různých soutěží, jen abychom měli lepší profil.

Střední školy pak byly další nalejvárnou, kde mělo jít vše kromě učení stranou. A kdo na to neměl, končil na učilištích, kde se vyučil nějakému řemeslu.

A po maturitě už většina studujících končila. Jenom šest procent Čechoslováků mělo tehdy vysokou školu, a dostat se na ni a zvládnout ji byl většinou hodně velký zápřah. I když se pochopitelně našly i výjimky – přijímací zkoušky třeba na pedagogické fakulty byly sice hustým sítem výběru, ale dostal se na ně každý, kdo je udělal a měl současně to správné pohlaví. Což bylo i mým štěstím, protože kdo ví, zda bych se tam dostal, kdyby nebylo záhodno bojovat proti feminizaci školství.

Prostě to nebylo jako dnes, kdy se dostane kdekdo na kdejakou školu, aniž by se extra snažil. A kdy tedy naše školství produkuje spousty ‚vzdělanců‘, pro které není rozumné uplatnění, zatímco nám chybí vyučení lidé schopní pracovat rukama.

Nejen pro cukráře

30. 11. 2023

Jste velkým milovníkem nejrůznějších oslav? Rádi pečete dorty, připravujete výzdobu, zkrátka jakmile má někdo narozeniny, obrací se na vás a vy s radostí přijímáte? Takový koníček je skutečně chválihodný. Vy uděláte radost jiným a zároveň děláte něco, co vás baví. Máte v malíčku všechny aktuální trendy? Víte, jaké dorty zrovna letí? Jaká výzdoba je in? Rádi si nakupujete nejrůznější cukrářské pomůcky, které vám váš koníček usnadní?

Jako v ráji

Prohlédněte si nabídku našeho obchodu a budete se cítit jako v ráji. U nás najdete všechno, co by se vám při přípravě oslav mohlo hodit. Nejrůznější dortové svíčky, balonky, frkačky, různobarevné lampiony, brčka a také nejrůznější tématické soupravy. Udělejte dort v pirátském stylu. Cokoliv vás napadne, najdete v našem eshopu. Za ceny, které vás mile překvapí. Pokud nakoupíte nad pět set korun, poštovné máte zdarma. Pokud stále ještě váháte, zdali navštívit náš obchod, prohlédněte si hodnocení našich spokojených zákazníků. Spokojený zákazník je náš hlavní cíl a podle toho se také zařizujeme.

Pro každého je zábava něco jiného

29. 11. 2023 Zábava

Jestliže by bylo vhodné něco přijmout, je to to, že pro každého je zábava něco jiného. Jsou lidé, pro které je zábavou to, když jdou do kina a jsou lidé, pro které je zábavou to, když si jdou zahrát tenis nebo badminton. Každý člověk to má jinak a je více než vhodné to respektovat. Pro některé je dokonce zábavou i to, pokud si jde daný člověk sednou s kávou někde k vodě. Každý to má opravdu jinak. Je více než důležité, aby si člověk našel činnost, při které bude relaxovat, protože relax je přesně to, co každý z nás, a to jednou za čas, potřebuje. Lidé mají pocit, že musejí neustále fungovat jako stroje.

Není tomu tak. Je potřeba, abyste si jednou za čas odpočinuli a to proto, abyste přišli na jiné myšlenky a byli schopni dále fungovat. Jestliže nebudete odpočívat, můžete se jednoho dne potýkat s velkými zdravotními problémy, které bude jen velmi obtížné řešit. Lidé si neuvědomují, že činnosti, které jim pomohou přijít na jiné myšlenky je něco, čemu by se opravdu neměli vyhýbat. Bohužel společnost má tendenci se celé řadě věcí vyhýbat, a to zcela zbytečně. Člověk by si měl najít čas na to, aby si zašel například do kina, zaplavat nebo si jen tak někde posedět s kamarády. Pokud do svého života něco takového zahrnete, uděláte jen dobře.

I vy sami na sobě poznáte, že se budete cítit najednou mnohem lépe, pokud uděláte ve svém životě změnu v podobě nějakého sportu, chození na kávu s přáteli apod. Pro každého je zábava něco jiného. Je ale více než důležité, aby měl každý z nás něco, co mu pomůže na chvíli vypnout hlavu a věnovat se něčemu jinému, než jsou každodenní pracovní povinnosti. Lidstvo by nemělo neustále jen pracovat. Něco takového může vést k vyhoření, které kolikrát není jednoduché překonat. Vyhněte se i vy vyhoření, které je v dnešní době zcela běžnou záležitostí. Chce to jen změnu, která rozhodně bude změnou k lepšímu.

Jak vypadá ceník služeb instalatérství

14. 11. 2023 Služby

Je pravdou, že instalatéra voláme většinou v případě akutní nouze. V takové chvíli samozřejmě na cenu příliš nehledíme. Avšak pokud se rozhodneme předem připravit a najít si vhodného instalatéra ještě předtím, než se něco stane, pak nás rozhodně zajímá, kolik si bude za své služby účtovat.

Když se však o celou věc začneme zajímat, zjistíme, že ceník služeb instalatérství není ani zdaleka tak jednoduchý, jako například v kadeřnictví. Nemáme zde až na malé výjimky vypsány jednotlivé úkony a částku, kterou za ně budeme platit. A má to svůj dobrý důvod.

Předně si musíme uvědomit, že každý případ je specifický, a nikdy nelze předem odhadnout, co vlastně bude nutné udělat, dokud nebude provedena prohlídka. Někdy stačí jen pořádně utáhnout uzávěr, jindy je potřeba vyměnit celou trubku. Nelze tedy předem říci, kolik to vše vlastně bude stát.

Dále jsou tu i náklady na cestu, které se rovněž mění. Nesmíme zapomínat, že instalatér cestuje za vámi, a že si náklady na pohonné hmoty, amortizaci vozidla a další rovněž započítá do částky, kterou od vás bude nakonec požadovat. A vzhledem k tomu, že nikdy nelze předem říci, jak daleko to k vám bude mít, není ani možné předem stanovit konečnou částku.

Ano, je samozřejmě možné dát například cenu za kilometr, což také mnozí dělají. Avšak ani ta není v době objížděk a oprav silnic směrodatná, neboť se může velmi snadno protáhnout. To však nelze dopředu vědět.

Stejně tak je tomu s jednotlivými úkony. Lze samozřejmě uveřejnit, kolik bude každý jednotlivý stát, avšak vzhledem k tomu, že předem nevíme, který z nich bude nutné provést, nám to až tak nepomůže. Ano, lze díky tomu porovnat jednotlivé instalatéry a zjistit, který z nich je pravděpodobně nejlevnější, avšak zapomínat nesmíme ani na různé příplatky, které si účtují.

To vše jsou důvody, proč ceník není uveřejňován, a pokud ano, proč není až tak důležitý, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Moje aktivity

8. 11. 2023 Sport

Víte, co jsou to agility? Agility je sportování. Není to ale spot typický pro člověka. Samozřejmě, že člověk také může dělat agility, ale k tomu potřebuje mít ještě nějakého parťáka, ne takového parťáka, jak si myslíte, že byste měli třeba k sobě nějakého kamaráda nebo kamarádku nebo třeba jiného člena rodiny. I když ano, vlastně on to jenom rodiny. Pokud chcete dělat sport, který se jmenuje agility, tak k tomu budete potřebovat také nějakého pejska, protože agility jsou cvičení se psem. A povím vám, že když jsem měla ještě svého oblíbeného pudla, byl to vlastně můj první pejsek, a to mi bylo myslím třináct let.

Moje kamarádka měla také nějakého voříška a říkala, že s ním chodí na cvičák a také na agility. V té době jsem ještě vůbec nevěděla, co jsou to agility. A tak moje kamarádka vzala mě a svého voříška a také mého pudlíka na agility, abych se podívala, co to je. A musím vám říct, že když jsem viděla, jak její voříšek skáče přes překážky anebo jak leze do nějakých tunelů a podobně, tak mně se tohle opravdu moc zalíbilo. A protože můj pudlík byl ještě štěňátko, byl mu necelý rok, tak se tohle všechno naučil. Naučil se to během asi několika dnů. Byla jsem opravdu nadšená.

Mám chytrého pejska, a tak jsem kamarádce říkala, jestli se také nemůžu přihlásit do klubu agility. Moje kamarádka řekla, že klidně, že mají ještě několik volných míst a bylo to opravdu perfektní. Moc se mi to líbilo. Hlavně velkou radost měl můj pudlík. Můj pudlík se jmenoval Míša. A ani nevíte, jak byl opravdu z toho nadšený, že také může dělat to, co ho baví. Vlastně nechápu, proč mi moje maminka také neřekla něco dříve o tom, že existuje i psí sport, takový sport, který se jmenuje agility. A víte o tom, že také pejsci mohu soutěžit a potom vyhrají také různé ceny? Řekla jsem si, že kdybych tohle věděla dříve, že bych se svým pejskem také zkoušela něco vyhrát.

Jak na zdraví

8. 11. 2023 Zdraví

Zdraví je samozřejmě velice důležité. Já si myslím, že zdraví by měl každý člověk vždycky dávat na první místo. Samozřejmě, že třeba někomu to je jedno. A jsou to hlavně lidé třeba, kteří jsou ještě mladší, jsou to většinou teenageři. Protože teenageři ještě navíc neví, co je to vážná nemoc. A kdo nezažil opravdu těžkou a dlouhodobou nemoc anebo nemoc v posledním stádiu, tak samozřejmě ani neví, jak je zdraví cenné a jak by si měl každý člověk svého zdraví vážit, tedy pokud je člověk úplně zdravý. Já jsem zdravá, sice mám epilepsii, ale mohu děkovat bohu, že mám zatím jenom tohle.

Znám několik lidí, kteří mají třeba horší diagnózy a třeba to ani nepřežili. Moc mě to vždycky mrzí. Nejhorší na tom je, když třeba někdo můj známý anebo bývalý kamarád dostane nějakou nemoc a já se s ním vždycky nemůžu smířit, protože si ihned začínám vzpomínat, jak jsme si jako děti hrály nebo jak jsme spolu chodily na základní školu a podobně. Potom mě to opravdu hodně mrzí a já si říkám, co bych asi dělala, kdyby se tohle stalo mně anebo třeba někomu v rodině? Nikdy ani na tohle nechci myslet. Nechci se to ani nechat připustit. Opravdu hodně mě to mrzí, ale co s tím mám dělat?

Jednoznačně, když nějaký člověk už onemocní, tak s tím nejde už nic udělat, s tím člověk už nic nezmůže, proto je nejlepší, když člověk začne o své zdraví pečovat opravdu co nejdříve, takže opravdu žádná přemíra alkoholu, žádné kouření a samozřejmě žádné drogy. Také by to chtělo opravdu střídmý a kvalitní jídelníček. To znamená, že bude obsahovat hodně ovoce a zeleniny. Pokud si myslíte, že nedokážete sníst opravdu hodně ovoce a zeleniny, tak samozřejmě můžete brát také různé potravinové doplňky, jako to dělám já. Já jím kyselinu hyaluronovou. Také zinek a vitamín B. Také samozřejmě multivitamin. Nejsem jediná, kdo tyto vitamíny určitě užívá.

Jedno tělo, jedna duše – Jak se ale osamostatnit a začít žít bez partnera, když přijde konec?

8. 11. 2023 Zvířata

Ženy se velice často svým partnerům zcela oddají a nakonec tak žijí spíše jeho život, než život vlastní. Šok a prozření mohou přijít hned po rozchodu.

Jedno tělo, jedna duše – Jak se ale osamostatnit a začít žít bez partnera, když přijde konec?

Ženy, zamilované ženy udělají obvykle všechno proto, aby jejich partner byl se vším spokojený, dají mu všechno a někdy se oddají natolik, že úplně zahodí vlastní život. Žít v páru je hezké, ale člověk by vždycky měl myslet i tak trošku sám na sebe. Po rozchodu se pak totiž můžete dostat do situace, kdy nevíte, co se svým životem dál, jak s ním naložit a jak žít, když doposud jste na všechno byli dva. Osamostatnit se, mít se zase ráda ale hlavně naučit se trávit čas o samotě a přitom nestrádat, to je zapotřebí. Jenže kde začít?

Když skončí dlouhodobý vztah

Do vztahů obvykle jdeme s tím, že to bude trvat navždy. Realita je ale mnohdy jiná a samozřejmě to nemusí vyjít vždycky a všem. I ve vztahu je tak třeba myslet někdy i na sebe, je třeba umět trávit čas jinak, než jen s partnerem. Dost žen se ale zamiluje, založí rodinu a s tím se vzdá zároveň a možná i nevědomky i vlastního života. Poté, co vztah skončí a žena zůstane sama, není jednoduché se s tím srovnat. Jak zase získat zpět sebevědomí ale v podstatě i svůj vlastní samostatný život? Po skončení dlouhodobého vztahu je třeba dát si pauzu, chvíli by se pak měl každý soustředit jen sám na sebe a k tomu je třeba dělat si i radost.

Dělejte to pro sebe a pro nikoho jiného

Dokážete si představit, že sama začnete třeba chodit do divadla nebo do muzea? Že si sama zajdete na jídlo do restaurace nebo se půjdete projít? Že strávíte chvíli jen opravdu sama se sebou? I když je to možná nepředstavitelné, jakmile to zkusíte, zjistíte, že právě tohle je to, co potřebujete. Každý z nás by si měl občas dělat radost, dělat to, co ho baví, ale v zásadě je nutné si uvědomit, že k tomu, aby vás to bavilo, přece nikoho jiného nepotřebujete. Zpočátku to může být zvláštní, ale nakonec vás to začne bavit.

Určitě ale není nutné trávit veškerý volný čas izolovaně, například od přátel nebo zbytku rodiny. Pokud se ale chcete vymanit z toho pocitu, že život bez partnera bude horší, než život vedle něj, je třeba trávit právě i čas o samotě. Utřídit si myšlenky, ale třeba i vypnout.

Jedno tělo, jedna duše – Jak se ale osamostatnit a začít žít bez partnera, když přijde konec?

8. 11. 2023 Zvířata

Ženy se velice často svým partnerům zcela oddají a nakonec tak žijí spíše jeho život, než život vlastní. Šok a prozření mohou přijít hned po rozchodu.

Jedno tělo, jedna duše – Jak se ale osamostatnit a začít žít bez partnera, když přijde konec?

Ženy, zamilované ženy udělají obvykle všechno proto, aby jejich partner byl se vším spokojený, dají mu všechno a někdy se oddají natolik, že úplně zahodí vlastní život. Žít v páru je hezké, ale člověk by vždycky měl myslet i tak trošku sám na sebe. Po rozchodu se pak totiž můžete dostat do situace, kdy nevíte, co se svým životem dál, jak s ním naložit a jak žít, když doposud jste na všechno byli dva. Osamostatnit se, mít se zase ráda ale hlavně naučit se trávit čas o samotě a přitom nestrádat, to je zapotřebí. Jenže kde začít?

Když skončí dlouhodobý vztah

Do vztahů obvykle jdeme s tím, že to bude trvat navždy. Realita je ale mnohdy jiná a samozřejmě to nemusí vyjít vždycky a všem. I ve vztahu je tak třeba myslet někdy i na sebe, je třeba umět trávit čas jinak, než jen s partnerem. Dost žen se ale zamiluje, založí rodinu a s tím se vzdá zároveň a možná i nevědomky i vlastního života. Poté, co vztah skončí a žena zůstane sama, není jednoduché se s tím srovnat. Jak zase získat zpět sebevědomí ale v podstatě i svůj vlastní samostatný život? Po skončení dlouhodobého vztahu je třeba dát si pauzu, chvíli by se pak měl každý soustředit jen sám na sebe a k tomu je třeba dělat si i radost.

Dělejte to pro sebe a pro nikoho jiného

Dokážete si představit, že sama začnete třeba chodit do divadla nebo do muzea? Že si sama zajdete na jídlo do restaurace nebo se půjdete projít? Že strávíte chvíli jen opravdu sama se sebou? I když je to možná nepředstavitelné, jakmile to zkusíte, zjistíte, že právě tohle je to, co potřebujete. Každý z nás by si měl občas dělat radost, dělat to, co ho baví, ale v zásadě je nutné si uvědomit, že k tomu, aby vás to bavilo, přece nikoho jiného nepotřebujete. Zpočátku to může být zvláštní, ale nakonec vás to začne bavit.

Určitě ale není nutné trávit veškerý volný čas izolovaně, například od přátel nebo zbytku rodiny. Pokud se ale chcete vymanit z toho pocitu, že život bez partnera bude horší, než život vedle něj, je třeba trávit právě i čas o samotě. Utřídit si myšlenky, ale třeba i vypnout.